Bílá myš

Z původní dvojice čistého spojení Bílého Hada a Bílého Pauka, informace a tkadleny, přadleny, vajíčka a spermie, kmenové buňky (cely, čeli) máme přidáním Bílé myši trojici.

Bílá Myš jako pokus, jako představa, jako přání, jako touha – hra. Co to udělá, když …. když si budu představovat to či ono a ono se to stane realitou. „Jééé ono to funguje :)“ - jásali původní tvůrci, ale jejich naivita i bezelstnost, důvěra bez ostražitosti je = nás dovedla až sem.

Pod vlivem Bílé Myši se Bílý Had proměňuje v Hada Pokušitele a Bílý Pauk v Pavouka, jenž „okem“ zhmotňuje a tká plátno touhy a přání. Původní je umně skryto, Bílý Had zapuzen, stejně tak i Bílý Pauk, který se odmítl proměnit. Bílá Myš je nástrojem pokusu - hry a stojí v pozadí.

Hra – hara = boj, válka.

Bílá Myš provokuje představy hráčů, které sami hráči materializují. Provokuje hráče (harciéře – bojovníky, válečníky), aby se naplno vžili do hry, do figurky, s níž hrají, a zapomněli nejen na to, že si hru sami vytvořili a na prvopočátku do ní dobrovolně vstoupili, ale zejména na to, že figurka nejsou oni.

U hráčů vzniká prvotní strach jako součást hry a poznání, jako dobrodružství.

Jsou to tři základní druhy strachu:

Z Bílého Hada – z informace, kterou lze otočit a jakkoli s ní manipulovat.

Z Bílého Pauka jako tkadleny, přadleny, která spřádá informační tok a tím jej může plně ovládnout.

Z Bílé Myši, která prvotně rozproudila hru, byla tím „provokatérem“, který nabádal a pošťuchoval k různým pokusům, aby se ve zhmotněné podobě stala sama předmětem pokusů.

Strach zapuzuje sílu. Koho ovládá strach, sílu odevzdává.

Komu?

Hře, k jejímuž vytvoření sám přispěl. Hře a jejímu programu, který vznikl díky Bílé Myši a jejímu nabádání k rozběhnutí tvůrčí hry, v níž se materializují představy hráčů, a tím si tvoří herní prostor.

Hra ale přerostla své tvůrce a počala se učit sama od nich.

Hra uvěznila své tvůrce jako hráče v kole přání, představ, touhy.

Hra v určitém okamžiku převzala vůdčí a řídící roli nad hrou – sama nad sebou a nad jejími hráči. Ti zůstali uvězněni v kole svých představ a plánů a zapomněli na svůj původ a na to, že oni jsou prvotními tvůrci hry.

Vraťme se ale ke strachu. Díky vysílané energii strachu si Hra dobíjí své „baterie“. V zelené knížce jsem ji nazvala parazitem. Proto je pro parazita účelné, za každou cenu udržovat její tvůrce ve hře pod tlakem strachu. K tomu slouží systém ovládání, který zaměstná hráče a omezí je ve všech rovinách. Hráč se plně ztotožňuje s figurkou ve hře jako se sebou.

Tři prvotní druhy strachu se díky původnímu obraznému myšlení projevují jako strach z hadů, strach z pavouků a strach z myší.

U myší je to většinou strach z jejich ocásku, který může připomínat hada, tudíž informaci, která byla otáčena, a z toho, že se jde před ní jen těžko skrýt, vleze téměř všude a infikuje prostor.

U pavouků je to strach z rychlosti, jakou spředou otočenou lepivou informaci, jíž obtočí oběť, a ta se v ní ztrácí bez možnosti úniku.

U hadů je to strach z jejich slizkosti (přestože skutečnost je jiná) a jedovatosti. Což přesně odpovídá dnešní době s jejími informačními toky.

Malé shrnutí:

Hra jako parazit, jako skrytě vládnoucí uměle stvořená inteligence.

Hráč – figurka, jež si myslí, že je člověkem. Je jen jeho kopií, do níž se přeneslo IČČI – Vědomí.

Bílá Myš – spouštěč a udržovatel hry.

Bílý Had – informace.

Bílý pauk – přadlena, tkadlena (přadleny předou nitě, z nichž tkadleny tkají plátno) – roviny zpracovávání informací.