Bojíme se strachu

Bojíme se strachu?

Strach. Průvodce mnoha lidí. A nejen lidí.

Strach mají i živočichové, dokonce i rostliny.

Kde se vzal?

Je obranným a varovným mechanismem života, či je jeho brzdou?

Je možné se bát čehokoli. U rostlin to byl podle mnou přečtených studií zejména strach z bolesti a strach spojený s těmi, kteří jim tuto bolest přivozují. U živočichů jsou to mnohem rozmanitější strachy a to je možné pozorovat od jednoduchých forem po složité, až nás – lidi.

U člověka mohou být strachy jak reálné, z reálného nebezpečí, tak bez reálného podkladu z obecného hlediska, až po imaginární ohrožení.

Má-li člověk strach, je předmět strachu jeho protivník, soupeř, který jej buď fakticky, nebo jenom v představě, ohrožuje.

Prvotní fáze strachu až panického nutí člověka zlikvidovat předmět strachu. Nutí ho k akci, boji nebo opačně útěku až úprku z dosahu, skrytí se.

V druhé fázi je vyjednávání. Již odpadá nutnost likvidace protivníka, a na pořadu je hledání cesty, jak jej vyloučit ze svého života. Člověk dělá, že není, ale když se objeví, kolísá mezi první a druhou fází. V podstatě podle toho, jak moc se cítí ohrožen.

Třetí fází je pochopení protivníka, jež přestává být protivníkem, ale je něčím, čemu se člověk snaží porozumět, co chce pochopit. Fáze „snažení“ probíhá tak dlouho, než člověk pochopí a posune své přijetí protivníka. Přijetí jde přes člověka samého, neb to čeho se bojí, má v sobě. Člověk zjišťuje, že se bojí sám sebe, má strach sám ze sebe. Strach, který je mu ukazován protivníkem. Teprve tehdy, když člověk najde v sobě vlastnost protivníka, jíž se u něj bojí nejvíce, počíná smiřování se se sebou a zmenšuje se strach z vnějšího.

Čtvrtá fáze se projevuje odpadnutím téměř celého balíku strachu. ALE ještě něco člověka nutí, aby měl protivníka na očích. Pro jistotu, co kdyby ….

Pátá fáze je vrcholným smířením se se sebou a přijetím protivníka. Člověk uchopil sám sebe, posílil o pochopené a staví se s klidem k protivníkovi zády. Ví. Teprve tato fáze jej plně zprošťuje strachu.

Bání se strachu je báním se sám sebe. A to si je schopen uvědomit člověk, člověk, jenž vstoupil na vědomou cestu sebepoznávání. Vstoupil na ni s hromadou svých strachů a strášků, ale vstoupil na ni, aby v sobě našel a přijal jejich příčiny. Potom se stává silným a sebe si vědomým, rovným. Rovným vůči sobě i ostatním. Neb do té doby žije ve strachu, strach plodí faleš a faleš plodí „dvojí metr“ přístupu – přístupu k sobě a přístupu k ostatním.

….

Strachy lidí, ať jsou příčiny zjevné či skryté, je možné využít. Jsou mohutnou silou – energií. Podaří-li se někomu včas najít společného protivníka, který bývá imaginární i konkrétní, najde-li se tedy společný protivník jako společný jmenovatel, skupina lidí plných strachů, vrhne tuto svoji destruktivní energii předem určeným směrem. Události v dobách dávných i blízkých jsou důkazem.

Ty, jenž včas uvolní a průběžně uvolňují přepětí vzniklé energií strachu, směrování na společného protivníka míjí. Jsou nad věcí a vidí blamáž i manipulaci.

….

Jak jste na tom se svými strachy vy?

Významy slov umí odhalit příčiny strachů.

Zvu na své semináře, na nichž předávám návod, jak se skrz slova dovědět více o sobě.

Též jsou návody v mých knihách.