Chemtrails, jedy a les

Už víc než týden se chci s vámi podělit o svoje pozorování. Bylo to ještě před tou „HAARPovou dekou“ na nebi. Polní cesta malinko oschla, tak jsme se mohli vydat na naši tradiční procházku za pole do lesa. Víc než měsíc jsme tam nebyli, protože polem se nedalo projít. Máme tady poctivou jílovou červenici, v níž není chůze nic příjemného ani v gumácích, když namokne. Všem třem – mně, Berrymu i Ejmy – dělalo radost, že jsme opět mohli do lesa. Chlupáči hledali kdejakou stopu s nosem u země, já se těšila pohledem do korun stromů. Vyšli jsme na palouk, přes který procházíme na zadní louku, z níž je při jasném počasí nádherný výhled na hory.

Najednou mě něco zarazilo. Jdu blíž ke stromům, abych lépe viděla. A opravdu, oči mě neklamou. Jehličí smrků je proschlé a zrezivělé. „To není možné,“ říkám si: „vždyť za tak krátkou dobu, co jsme tu nebyli, se to nemohlo stát!“ Fotím. Jak jinak. Detaily za začínajícího šera mému mobilu moc nejdou, ale stejně je jasně vidět, jak přibylo rezivých a suchých větviček.

Po příchodu domů hledám fotky z jara. Pamatuju se, že jsem fotila rozkvetlou louku a nádherně sytě zelené smrky. Na jaře ještě žádné suché větvičky neměly. Ale potřebuju důkaz. Konečně. Je to tady. No a výsledek porovnejte sami. Jsou to fotografie stejných stromů.

Jarní fotky – duben

Podzimní fotky - listopad

Nejsem odborník a nedokážu posoudit, jestli nejsou napadené škůdci. Těmi známými, jako je například kůrovec, určitě ne. Mám spíš pocit, že chemie shazovaná dennodenně z letadel v podobě chemtrailů přináší svou daň. Takto mohutné chemtrailování jako v letošním roce nepamatuji. Do toho působení přes HAARPová mračna působení mikrovlnnými vlnami a chudák Příroda to už nezvládá.

Všechno kolem nabírá na otáčkách a nějak jsem nestíhala psát o věcech důležitých, které se děly a které se mi opět otevřely.  Teď to napravím.