Coronavirus, pravda a lež
Jako malému děcku, když se mi přihodilo něco, co bolelo, mi rodiče říkali: „všechno zlé pro něco dobré“. Vždycky jsem si říkala, jak něco zlé, může být pro něco dobré. To by pak bylo dobré vše, nikoli zlé. A můj dětský rozum se s tím odmítal smířit a onu větu pochopit, či alespoň vzít na vědomí.
Co říci dnes, když celý svět šílí z coronaviru covid 19. Jen to, co mi říkala máma s tátou.
Všechno zlé je pro něco dobré.
Jsou to myšlenky hluboké, proto vložím pohled anonymního autora, s nímž se plně ztotožňuji. Někteří možná jeho slova četli na facebooku, ale proč vymýšlet něco, co bylo vymyšleno. Je třeba sdílet.
Přesně tak, krásně popsáno, nevím kdo napsal, ale sdílím..
Lidstvo dostalo přesně tu nemoc, jakou potřebovalo..
Přestali jsme si vážit zdraví a proto jsme dostali takovou nemoc, abychom si uvědomili, na čem nejvíc záleží..
Přestali jsme si vážit přírody a proto jsme dostali takovou nemoc, aby nám pobyt v ní byl vzácný..
Přestali jsme fungovat v rodině a proto nás tato nemoc zamkla do našich domovů, abychom se mohli znovu naučit fungovat jako rodina...
Přestali jsme si vážit starých a nemocných a proto nám byla dána tato nemoc, abychom si připomněli, jak jsou zranitelní..
Přestali jsme si vážit zdravotníků a lékárníků, abychom zjistili, jak jsou nepostradatelní.. ⚕
Přestali jsme mít respekt k učitelům a proto tato nemoc uzavřela naše školy, aby si rodiče mohli vyzkoušet sami roli učitelů....
Mysleli jsme si, že si můžeme všechno koupit, být kdekoliv a s kýmkoli a proto jsme dostali tento druh nemoci, abychom si uvědomili, že to není samozřejmost..
Mamon nám zamotal hlavu, volný čas jsme trávili v nákupních centrech, proto nám je tato nemoc zavřela, abychom pochopili, že si štěstí koupit nemůžeme..
Zaměřili jsme velkou pozornost na náš vzhled a porovnávání se navzájem, proto nám tato nemoc zakryla tváře, abychom pochopili, že tam naše krása není.....
Mysleli jsme si, že jsme vládci této země a proto jsme dostali tuto nemoc, aby nás něco miniaturního, co ani není vidět, mohlo zkrotit, dát nám příručku a trochu pokory...
Tato nemoc nám bere hodně, ale zároveň nám dává možnost se toho tolik naučit a pochopit, co je v životě nejdůležitější.
Dostali jsme nemoc na míru.. asi jsme ji jako lidstvo opravdu potřebovali....
Odcizili jsme se vzájemně, odcizili jsme se od přírody, odcizili jsme se zejména sami od sebe. Kdo z Vás, čitatelů mého článku, ví kdo je. Kdo je ve své podstatě, nikoli ve vnější schránce – obalu – těle člověka? Člověk zavřel své srdce z obavy, aby ušel či předešel procítění bolestí, zrad a křivd. Dnes nastává čas srdce otevřít. Odstranit valy, hradby a brnění kolem něj nastavěná. Láskou, praslovanským slovem ljubljeniem, obejmout celý chorý svět. Opustit křivdy, zrady a bolesti a obejmout zejména ty, kteří stojí na „druhé straně“. Tímto hlubokým citem a pochopením se každý dostává k sobě.
Český národ má v sobě sílu, jež jej vždy semkne ve smyslu mušketýrského hesla – jeden za všechny, všichni za jednoho. Jen každý máme ve společenství jinou roli. Nyní někdo šije roušky, jiný zabezpečuje chod nemocnic, obchodů, pořádku, někdo i ukazuje ostatním lehkovážnost. I to je role, nad níž je třeba se zamyslit.
Jsme silní a věřím, že lidé vším projdou se ctí. Máme silné jedince, kteří národu říkají čistinu (v současném jazyce pravdu, vysvětlení níže), za všechny jmenuji MUDr. Soňu Pekovou PhD., jejíž všechna videa na YouTube doporučuji ke shlédnutí.
Mojí doménou jsou slova. Slova tvoří. Proto Vám vysvětlím několik z nich. Ať už je začnete používat či nikoli, vězte co slovem tvoříte.
Zjistila jsem, že latina asi vznikla z praslovanštiny, která jako jazyk našich předků byla živá a tvořící. Latina je prohlášena mrtvým jazykem, tudíž je v něm zakonzervováno mnoho původních slov. Na některých, o něž se s vámi podělím, jsem si to ověřila.
Prav-da jako slovo máme všude – pravák, pravda, pravděpodobnost, pravdivost, pravdivý, právě, pravěk, pravice, pravidelný, pravidlo, pravítko, právo, právní-k, pravomoc, pravopis, právoplatný, pravoslaví, pravoúhlý, pravověrný, pravý, Prav jako úroveň (SAV), …
V latině máme slovo prāvus s odvozenými tvary (prāva prāvī prāvō prāvae prāvam prāvum prāvās prāvīs prāvōs), které má význam křivý, špatný, podlý.
Budu-li brát v úvahu to, co jsem mnohokrát řekla i napsala, že slovo může mít jen jeden význam, tudíž buď pravda jako čistá, nebo pravda jako křivá, mám na výběr. Pokud dostojím svému předpokladu, že latina vzešla z praslovanštiny, vychází mi pravda = křivda, nebo-li lež a podlost. I prezident Gottwald v předvečer měny ujišťoval, že žádná ne-bude, říkal pravdu.
Podíváte-li se kolem sebe s otevřenýma očima, je takových pravd kolem nás mnoho. Že lidé přijímají pravdy je jejich věc, nikoli těch, kteří je říkají. Otevřete proto oči i uši a všechny smysly, žijeme v přelomové době. Kam se to přelomí, záleží na každém jednotlivci, stále ještě.
Čistina – istina – v praslovanštině totéž, co dnes křivě vnímáme pod slovem pravda. V latině je jen málo slov, jež se čtou s „č“, většinou se „c“ čte jako „k“. Výjimku tvoří slovo cist, které se i v latině čte jako čist. Koresponduje s praslovanskou čistinou – istinou, tudíž tím, co je čisté a čestné, bez poskvrny, bez falše, bez křivosti. Dle svých zkušeností s tvorbou slova se domnívám, že původní slovo bylo čís, možná, že jenom ís. T – je nejstarším znakem kříže a zavírá. Zavírá i sílu proudící slovem. Proto se domnívám, že původní slovo bylo bez „T“. Obrazem – přirovnáním „či“ na začátku je čibuk, fajfka, novodobě číše, které se dříve říkalo čaša - „čaiša“. „ČAI - ČÍ“ je podstata. Naplněná prvotním ohněm ís, ohněm podstaty, naplňujícím sám sebe – čís.
Čis-t – T na konci zastavuje proudění ís - ohně, síly.
V angličtině je možný překlad slova podstata „gist“ [džist] – podobnost, a anglický přípitek cheers [čírs] je opět podobný původnímu slovu čis, jen s vloženým „r“, které působí jako oddělení „čí“ naplnění čibuku od „s“ - ohně.
Čís je podstata naplněná prvotním ohněm - dnes se používá slovo síla.
Měli jsme i slovo číš, v němž „š“ znamenalo nikoli šamana, ale draka jako nejčistšího nositele prvotního vědění.
Číš je podstata naplněná čistým věděním - dnes zaměněná za slovo pravda.
Podíváme-li se kolem sebe, máme tu samou pravdu, jíž se všichni ohání a zaštiťují. Zaměníte-li slovo pravda za čís (číš) – oslabíte jeho význam, posílíte původní pramen – barmen (vysvětlím v některém z příštích článků).
Láska je dalším slovem, které bych chtěla vysvětlit. V praslovanštině a ještě i ve staroslovanštině a staročeštině bylo pro ni slovo ljubljenie. Láska - „ka“ na konci skrývá směřování předcházejícího a samo směřuje k hrubému. „La“ na začátku znamená částečnost, ale též skrytí nebo zpátečnictví. „S“ uprostřed propojuje obě slabiky a zabíjí skryté. Neb co se musí skrývat, schne a skonává.
Ljubljenie jako slovo jen poslechově a zvukomalebně více lahodí sluchu. Zvlášť dokáže-li to kdo vyslovit měkce. Znamená spojení, propojení, přiblížení se k sobě vzájemně a prolnutí všech úrovní života do všech úrovní bytí.
Pravda a láska vítězí ve světle podstaty slov vyznívá zcela jinak.
Na závěr dnešního povídání přeji všem ČÍŠ – ČÍS – ÍS. Otevřme ji ve svých srdcích a vyšleme do prostoru. To je odkazem pro všechny ČECHY. Jsme tou podstatou, ona je v nás. ČECH – ČICH - ČEŠ – ČIŠ – ČIEŠ. Tím dostojíme proroctví o tom, že národ Čechů probudí osvícený věk.
Příště rozbor dalších slov.