Lípa
Nyní chodím na procházky nepravidelně, protože zima není zima. I u nás pod horami je to spíš blátivé počasí. Tak málo sněhu už dlouho nepamatuji. Příhoda, o níž Vám napíšu, se stala před několika dny, když ještě mrzlo a já stále doufala, že nasněží a budu moci vyrazit s naší Ejminkou na běžky. Nestalo se. Sníh roztál. Ale stalo se tehdy něco jiného.
Šla jsem ke „své“ lípě vzdálené necelé tři kilometry. Je vidět už z dálky a já ji vždy zdravím, jen co ji na horizontu uvidím a ona mi odpovídá. Je to krásná mladá zdravá lípa. Jsou u ní rozpadající se boží muka a nedávno někdo postavil i lavičku. Patří mu dík, protože z tohoto místa je nádherný výhled na Krkonoše – od Žalího, přes Černou horu až do kraje. Chodím sem moc ráda. V létě je tu rušno – občas tu potkám i lidi a na okolních loukách se pasou krávy, a ty se Ejmince moc nelíbí. V zimě tu vede lyžařská stopa, ale to musí být sníh.
Nyní byl jen poprašek a společnost nám dělaly pouze srnky. Pozdravila jsem lípu už z dálky, jak to dělám vždycky, a užívala si krásné vycházky. Nebylo sice sluníčko, ale mám ráda i drsnější počasí, které zrovna Krakonoš vypustil. Po obloze se honily mraky, foukalo a poletoval sníh. Cesta rychle ubíhala. Najednou se před námi vynořila lípa v plné své zimní kráse. Začínalo se šeřit.
Objala jsem ji a spojila svoji energii s její. Nohy jako by mi vrostly do země pevnými kořeny, které se spojily s kořeny lípy. Já jsem splynula s kmenem a nad hlavou jsem cítila tu krásnou korunu. Několika dechy jsem se spojila se zemí a dalšími několika dechy jsem se skrz korunu a její nejmenší větvičky propojila s Vesmírem a se Svědomím. Cítila jsem jak stromem i mnou proudí čistá krásná energie. Nad korunou svítil zlatý vějíř a do země proudil všemi kořeny zářící paprsek. Byl to podobn
ý pocit, jaký jsem zažila nedávno ve vizi s vlky. Užívala jsem si tok energie. Objímala jsem lípu a měla pocit, jako když objímáte milého člověka. Ačkoliv studeně foukalo a já neměla rukavice (nenosím je), ruce mě nezábly. Cítila jsem pod nimi kůru lípy a jediný pocit, který převládal, byla touha ještě více s ní splynout.
V tom přestala být zima a já se na chvíli ocitla uprostřed léta. Nádherný teplý slunečný den, vzrostlá tráva na louce a prostředkem této louky směrem od lípy k lesu vedla cesta. Ve skutečnosti tam nyní nic není, jen louka, na níž se v létě pasou krávy. Já viděla širokou upravenou panskou cestu na povoz. Vedla dál lesem na další louku do údolí, nad nímž jsem uviděla dřevěnou tvrz, její hrazení z ostře přisekaných kůlů chránilo její obyvatele. Věděla jsem, že na konci této panské cesty je tvrz. Byl to pro mě pohled známý. Vzbudil ve mně klid a pohodu. Teplo, cesta, louka, tvrz – vše bylo důvěrně známé. Cítila jsem úplný soulad.
Ostrý závan větru mě ale rychle vrátil zpět. Nemohla jsem se od lípy odtrhnout. A co víc. Nedočkavá Ejminka tentokrát seděla, ani se nehnula, pozorovala okolí a trpělivě čekala. Věčně uštěkaný Berry ležel také v úplném klidu o kousek dál. Pomalu jsem rozpojila tok energie a poděkovala za něj. Postupně a hodně pomalu jsem se vracela do reality. Už byla téměř tma a tedy nejvyšší čas na návrat. Rozloučila jsem se s lípou a vyrazila zpět. Asi po dvaceti metrech jsem se zastavila, abych poslala ještě jedno: „Ahoj, lípo!“ a zůstala jsem v úžasu. Kolem celé koruny se rozprostírala nazlátlá záře, která svítila v tom pokročilém šeru do okolí. Lípa mi dala veliký dar.
Od této události jsem u ní byla již několikrát. Naše spojení je daleko silnější a citelnější. V říši stromů mám v lípě - Lípě přítele, s nímž jsem na chvíli sdílela tok vesmírné energie a jehož kořeny mě propojili s matičkou Živou. Byli jsme jedno – Vesmír, Živa, Lípa a já.
Je to zvláštní místo. Myslím, že i díky tomu, že už tu není kříž, mohou energie volně proudit.
Všimla jsem si toho vloni. Když jsem začala víc pozorovat dění na obloze, chemtrails a umělé mraky. Nad naším kopcem je velmi často volný prostor nebo zmenšená vrstva mraků. Je vidět, jak kolem jsou mračna a tvoří kruh. Nejdřív mi to nepřišlo zvláštní, ale když jsem zjistila, že se to velmi často opakuje, začala jsem si tohoto jevu všímat víc. Díky daru od Lípy jsem pochopila, že v tomto místě byl obnoven přirozený tok energií. Ačkoliv náš kopec není ničím zvláštní, jsou to pole, louky a nepříliš krásný les, přesto je obdarován silným přílivem energií, které jej chrání.
Tyto toky energií můžeme pomoci obnovit i my. Tím, že dostaneme vlastní energii na vyšší frekvenci, nejenže nás přestanou ovlivňovat a na nás působit hrubší a hrubé energie temných bytostí, ale i sami můžeme Živě pomoci v očistě. Můžeme jí pomoci k osvobození se od uzamčení do temných vzorců.