Mluva – slova plevelná

25.10.2018 00:45 - poprvé zveřejněno

Náš jazyk býval květnatý, oplýval bohatostí slov. Slova, jež tvořila věty, byla melodická a při poslechu se nabývalo dojmu, že mluvčí zpívá. Naše řeč bývala zpěvná, to znamená, měla velkou tvůrčí sílu.

Přesné slovní sdělení myšlenky vyžadovalo od mluvčího rychlé myšlení, neboť jazyk obsahoval mnoho slov, z nichž bylo třeba plynule vybírat ta, která vystihla podstatu myšlenky.

Zpěvnost řeči posilovalo i vyjadřování se ve verších, což umocňovalo její tvůrčí schopnost.

V současné době je jazyk chudý na dorozumívacím minimu a stále chudne. S tím souvisí zpomalování myšlení. Slova, která jsem pro sebe nazvala „plevelná“, zamořují mluvu. Jsou nakažlivá a snadno se šíří. Tato slova se dají použít v každé situaci a člověk přestává přemýšlet nad volbou jiného, vhodnějšího slova. Důsledkem je nejen ochuzení jazyka o mnohá důležitá slova, ale zejména oslabení mysli – snížení kapacity a zpomalení myšlení.

To se děje proto, aby člověk přestal přemýšlet o dění vůkol a stal se pouhým konzumentem a pracovníkem.

Jako příklad uvedu slovo „krásný“.

Máme krásnou vesničku, místo malebnou, líbeznou, libou, čistou, ladnou, rozkošnou, půvabnou, utěšenou, roztomilou, milou, čarovnou, oslnivou, skvostnou, nádhernou, velikou, skvělou, ale i úchvatnou, šerednou, ošklivou, kouzelnou, okouzlující …

Cítíte rozdíl mezi jednotlivými slovy? Mezi některými je drobný, mezi jinými je větší. Všechen ten půvab našich slov zastíní jedno plevelné „krásný, krása“.

Toto slovo se používá i v arogantním či hanlivém smyslu „no to je krása“, nebo ve smyslu - cos to provedl: „krásný(é), no“. A dále se také uplatňuje jako slovo či citoslovce údivu i úžasu zároveň: „ty kráááso“.

Na tomto příkladu je vidět, jak jedno slovo dokáže nejen vymazat ze slovníku mnoho slov, ale je i falešně používáno jako kladné i záporné zároveň.

Plevelným slovem se může stát jakékoli slovo i z výše vypsaných, když jím začneme nahrazovat celou škálu jiných možných vyjádření.

Každé slovo má svoji podstatu, kterou lze překroutit, usměrnit, nikoliv popřít či převrátit v opačnou a změnit tím význam slova.

Na příkladu slova „krásný“ je vidět, jak je zasahováno do naší řeči, jak je oklešťována a ničena. Slova, která tvořila bohatý základ jsou postupně odsunována jako zastaralá, archaická a v řeči zůstávají převážně plevelná.

Člověk, který pozbyl cit pro vyjadřování, je živnou půdou pro plevelná slova. Říká je stále častěji a tím je šíří. Jejich šířením a ochuzováním svého slovníku sám odevzdává skrz emoce svoji sílu druhému.

To vyjadřuje další plevelné slovo používající se pro zdůraznění předávané informace: „velmi = vel-mi“ - např. velmi pěkné. Jeho používáním dovolujeme druhému určovat směr našeho života – předávám mu velení nad sebou (mnou).

Ochuzováním slovníku se ještě více snižuje schopnost vnímání podstaty slov. Tím vzniká potřeba zdůraznit, co říkám. Často výše zmíněným slovem „velmi“. Dalšími slovy jsou hodně (hod-hodit, ně-něčím, hodit např. slovem), moc (původní význam síla uplatňovaná mocí). Slovo „moc“, je-li často používané, působí na psychiku a vzniká vnitřní touha po jejím uplatnění – mít, získat moc …

Cílem článku je vzbudit zvědavost a přemýšlet o tom, co říkám, trochu jinak.

Slova je možné číst nejen zleva doprava, ale i zprava doleva. Můžete si přeházet pořadí písmen a vzniknou nová slova, která s tím původním souvisí. Je to činnost činorodá, u níž se může bavit celá rodina.

Chceme-li otevřít vlastní genetickou paměť, je třeba k ní najít skutečný klíč - klíče. Klíči jsou slova, slova původní, veledávná, dochovaná i zapomenutá.

Očistou a obnovou našeho slovníku, objevíme klíče k nám samým.