Na co se těšíte?

Též jste si všimli, že atmosféra poslední dobou houstne? Že někteří vegetariáni i vegani začali jíst maso? Že životní síla jakoby vyprchávala z těla? Že se lidé přestávají usmívat a smát?

Dál je zbytečné pokračovat. Mnoho lidí je semleto současným děním a událostmi a přestali se těšit ze života i těšit se na cokoliv v životě.

Davové šílenství, které je umně rozpoutáváno, šílenství strachu a odporu, bere sílu těm, kteří ji potřebují k obyčejnému životu.

Bere ??? nebo ji člověk dobrovolně dává tím, že přistupuje na hru na šílenství.

A přitom by stačilo málo. Zachovat si veselí, smát se i přes restrikce, jít si svou cestou a těšit se ze života jako dřív, ba což, ještě více. Naše generace, odcházející i přicházející, má vliv na dění následující.

Kdo chce chodit s hlavou skloněnou, ústy s povislými koutky schovanými za rouškou, bát se obejmout a komunikovat jen přes elektronické zprostředkovatele?

Vsuvka.

Komunikovat, to je pro tento způsob dobrý výraz, protože „kom(a)“ znamená uspání „nik“, což je dávné praslovanské slovo „nikajá“ ve významu tvořit, budovat – tedy „uspání tvoření“. „O“ jako uzavřené informační pole pod štítem „va“ s „t“ na konci, které zastavuje průtok síly ve slově. KomuNikOVaT je kódové slovo, které znamená zastavení, uspání toku síly, která je pod štítem informačního pole vzniklého a průběžně se rozšiřujícího a plněného tvůrčími myšlenkami.

Tato síla proudí, prýští, teče, vlní se, bují, roste a sílí tvůrčím zápalem všech zúčastněných. Umělé elektronické kanály (telefon, intertnet – e-mail, skype, přednáškové místnosti, fb ...) ji tlumí. Pokud se lidé sejdou a mohou sdílet přímo, bez těchto umělých zprostředkovatelů, mluví spolu, hovoří, přou se, ... mírnou i důraznou formou tvoří něco. Něco, co jim dává štít a sílu. Jsou spolu. Tvoří společné - Naše. Uspat toto Naše a sílu Našeho je cílem, „ce“ na konci slova „komunikace“, v němž mu předchází slabika „ka“ jako skrytí předcházejícího v temnotě.

Za sebe se chci s lidmi potkávat, povídat si, obejmout se, smát se, být veselá. Veselí a štěstí to je postrach současného systému. Odpor je jím vítán, neb ho živí silou ještě mocnější než je energie strachu.

Otočit to, dělat si šašky, vtipy, žerty, srandu …

Šašek byl vždy tím nejuznávanějším členem královského dvora a jako jediný mohl říkat vládci to, co si myslí. Jeho prostořekost – prostě řečené – byla podložena moudrostí a znalostí.

Takovým šaškem byl i Švejk, který je jedněmi opěvován, druhými zatracován. Ten, kdo umí přijmout žert na svou osobu bez urážky a smát se spolu s ostatními, má sebe i druhé v úctě. Mluvím o vtipu či žertu, nikoli o zesměšnění a ponižování.

Jsme na tom stále dobře, koluje mnoho různých vtipů.

Je ale asi načase, začít vtipy uvádět v život. Kdo na to má. Kdo nikoli, přidat se.

Smích, veselí, zpěv. Zatím je přímo zakázaný jenom zpěv. Co přijde potom?

Bylo by veselé rozezpívat celý market při čekání u pokladny v dvoumetrových odstupech s rouškou na ústech. Nebo i jinak? Raději si na tu chvíli odskočit do Miroslavovy země, aby se dodrželo zdejší nařízení?

Smích, veselí, zpěv. Našinec měl vždy pro strach uděláno. Patřil k Našim. Ve sportu se též fandí Našim. Jak se zachovají Naši?

Za mě je třeba se sjednotit ve smíchu, veselí a vtipu. Otočit strachy a odpor ve smích, vtip a veselí. Jaká armáda zaútočí proti smějícímu se, zpívajícímu a tančícímu davu?

Otočit strachy a odpor ve smích, vtip a veselí znamená znovu se těšit. Těšit se na cokoliv. Drobné i velké. Budoucnost, Naši budoucnost. Naše budoucnost je v Našich rukách. Doslova a do písmene. Žádné klišé, žádný obtisk budoucnosti, kterou tvoří jiní pro Nás, Našince.

Pro Našince zvoní zvonce, Naše zvonce, žádné konce,

ale počátek.

Ten kdo zvonil Naše konce, až dokonce,

půjde nazpátek.