Objevení Boha

V období uplynulých Vánoc jsem obdržela poselství od Matky Země. Nejprve jsem mu vůbec nerozuměla, jen jsem měla pocit, že musím „něco“ dělat. Ale co? Jak? Kde? Vyvstala spousta otázek, které jsem chtěla řešit. Silné nutkání, že včera bylo již pozdě, mě dovedlo až na pokraj zasvěcení do jednoho systému. Upnula jsem se zcela nesmyslně a špatně k tomuto zasvěcení. Domnívala jsem se, že mi pomůže vyřešit zmatek, který jsem v sobě cítila, a ukáže mi směr dalšího působení. Byla jsem ale varována bytostmi Země a varovným snem, abych to nedělala. Své zasvěcení jsem tedy zrušila. Připomněla jsem si totiž, co jsem už sice dávno věděla, ale schválně opomíjela, že veškeré vědění máme v sobě. Nepotřebujeme žádná zasvěcení ani žádné rituály. Byla to pro mě jen zkouška. Toto vědění se mi postupně otvírá již mnoho let, jen já jsem si to nechtěla připustit. Poslední dobou jsem se mu hodně vzdálila, proto mi bylo připomenuto, kudy se má moje cesta dál ubírat. Teď s úsměvem říkám: „Ten „kopanec“ jsem o Vánocích nutně potřebovala.“

Každému člověku se na určité úrovni, na niž dospěje, začnou samovolně a automaticky otevírat poznání a schopnosti, které je schopen přijmout a s nimiž je schopen pracovat. Musíme si projít mnoho životů, než dosáhneme úrovně, na níž jsou nám otevřeny dveře do tajné třinácté komory poznání a my to, co za těmito dveřmi objevíme, využijeme ve prospěch Života jako celku, nikoliv života jenom svého nebo dokonce proti němu.

Za těmi dveřmi pocítíme jednotu celého Vesmíru, pocítíme, že Vesmír je Bůh a Bůh je Vesmír. Bůh je v buňkách, které tvoří orgány a orgány tvoří organismy, proto je Bůh v nás, je v nerostech, rostlinách i zvířatech. Je v planetách, sluncích i v černých dírách. Bůh v nás je náš duch, který dává hmotě život. Tady neplatí, co jsme se učili ve škole, že dělíme přírodu na živou a neživou. Příroda Země je celá živá a pulzující. Tvoří jediný velký organismus – Gaiu = Živu. My = naše těla jsou pouze její součástí jako její buňky. Tak jako o mnoho menší organismy jsou našimi buňkami a celá Gaia je zase buňkou

Vesmíru.

Každý z nás jednou dojde ke třinácté komnatě nejvyššího poznání na této planetě. Každý jednou pocítí nesmírnou jednotu. Nikdo nemůže násilně urychlit svůj vývoj, aniž by za to nezaplatil. Musí si stejně odžít stíny a zátěže, které ještě nemá zvládnuté. To může být až ohrožující v případě, že ještě nenastal jeho čas poznání. Je to škola života, v níž nemůžeme přeskočit některé třídy. Můžeme je zvládnout rychleji, pokud jsme dobří a pilní studenti, ale přeskočit ne. Vývoj jedince v průběhu životů přirovnám k vývoji dítěte v dospělého člověka. Je dané, co se učí v první, druhé, páté, deváté třídě, na střední škole či na vysoké. Nemůže přeskočit z první třídy rovnou do páté, neřku-li do deváté či výš. Nad tím by asi každý kroutil hlavou, že se někdo zbláznil. Ale stejně tak je to i s našimi životy. Třídy a obsah učiva máme daný a sem na naši planetu Zem chodíme jako do školy se učit. Někdo zkoušku zvládne na první pokus, jiný musí těch pokusů mít víc. Všechno, co potřebujete, je ve Vás. Postupným zvládáním zkoušek se propracováváte až k pomyslné třinácté komoře vědění. Klíč od jejích dveří najdete, až budete připraveni, sami v sobě. Když Vám bude ale otevřena nepřipraveným, stejně jak hrdinové z pohádek, budete procházet mnoha zbytečnými zkouškami a problémy, které vás místo dopředu posunout zpět. Je lepší pracovat sami na sobě, až jednoho dne s úžasem zjistíte, že dvířka se otvírají. Pomoc by měla být pouze ve vedení a správném nasměrování k vlastnímu poznání.

V těchto dnech, týdnech a měsících žijeme ve výjimečné době, kdy můžeme udělat velké kroky. Energie, které na Gaiu - Živu dopadají jsou úžasně silné, zářící a pročišťující pro ty, kteří jsou už na ně naladěni. Ti, kteří na ně ještě připraveni nejsou, mohou pociťovat nepříjemný tlak, nervozitu, strach a úzkost. Proč tomu tak je? Opět přirovnám ke škole (je to ale jen velmi obrazné přirovnání). Když dítě bude ve škole moc úkolováno, budou na něj kladeny nepřiměřené nároky a vyvíjen tlak na jejich plnění, bude neúspěšné a bude hledat únik. Pokud stejné nároky budou kladeny na dítě připravené, věkem i úrovní schopností a dovedností, uspěje. Proto lidé, kteří dnes ještě nedozráli pro tyto čisté vysokofrekvenční energie, nejsou na ně připraveni a nemohou unést jejich působení, hroutí se a hledají únik. Naopak lidé, kteří jsou na jejich působení připraveni, je přijímají, pročišťují se, skládají životní zkoušky a ti, co uspějí, postupují ve škole života do vyšší třídy.

Já jsem o Vánocích dostala poselství, které mě posunulo směrem k těmto energiím, a já si s konečnou platností uvědomila, že mám poslední šanci v tomto životě „postoupit“ a zároveň povinnost začít vést ke Světlu i další lidi a ukázat jim správný směr. Času ubývá. Nečekejte, neváhejte. Pracujte na sobě. Stojí to za to.