Obřad Světla
Již delší dobu vnímám nezvyklé ticho. Zima byla příliš dlouhá, uměle protahovaná. Několik málo dní bylo letní teplo, kdy svit sluníčka byl tak ostrý, že mnozí se před ním i schovávali. A opět zamračeno a chladněji. Za těch několik teplých dnů půda vyschla na troud (což se na jaře nestávalo), takže déšť byl vlastně vítaný.
Každé jaro bylo možné za běžnými zvuky slyšet „cvrkot“ Přírody, života hmyzu v trávě i v zemi. Letos mě překvapuje ticho. Ticho vystřídalo „cvrkot“. Co se děje? Příroda dlouho spala a jakoby se nemohla probudit. Některé keře o překot pouští lístečky, jiné květy a další čekají. A „cvrkot“ stále nikde. Jen ticho a klid.
Kopřivy ale rostou, tak jsem se dnes vydala za nimi, abych jich pár natrhala na polévku i na čaj a možná zbude i do špenátu. Kopřiv roste v okolí dost a dost, takže jsem nemusela ani chodit daleko. Natrhala jsem jich asi půl tašky, a v tom jsem si uvědomila, že břízka, u níž se občas zastavuji, ale spíš kolem jen procházím, mě volá, abych ji objala. Neváhala jsem. U kořenů byli v milostném objetí dva krásní šneci s ulitkou. Aspoň nějaká známka jara, naplnilo mě to příjemným pocitem.
Objala jsem břízku a jako vždy svou energii spojila s její skrz kořeny a větvě. Dnes mě to stále táhlo dolů k zemi a ke kořenům. Uvolnila jsem se a poddala se. Cítila jsem Zemi. Potřebovala obejmout a vnímat lásku. Jako matka, chce cítit objetí svých dětí, tak Země, naše matka Živa, chtěla totéž. Cítit objetí svých dětí. Pomyslela jsem si: „Jak to mohu dokázat?“ V tom zazněla v hlavě slova: „Do dobrého srdce se vejde celý svět …“ A já si představila své srdce, jak se zvětšuje a zvětšuje a zvětšuje, až se do něj vešla celičká naše Země. Špičkou srdce, která směřovala vzhůru, jsem vdechovala po jeho obvodu zlatou sluneční energii a středem nahoru vytlačovala temnou (fialově černou). Zlatavá barva čisté energie se měnila na stříbrnězlatou a ta začala moje srdce od spodu do uvolněného prostoru zaplňovat. Čím více ubývalo temné energie, tím více přibývalo světla. Cítila jsem i velký tlak na hrudi, který postupně mizel, až se rozplynul úplně. Země – Živa se koupala ve zlato stříbrné lázni a mě zalily stejné paprsky. Moje ruce se spontánně oddělily od kmene břízy a rozepjaly se, jak by opravdu objímaly celou Zem. Vnímala jsem jen jas. Obřad Světla.
O to víc mě překvapilo, když jsem otevřela oči, že bylo téměř úplně zataženo šedivými mraky.
Obřad Světla. Objala jsem Zemi a dala jsem jí Světlo.
Potřebuje ho. Je jí ubližováno. Manipulace s počasím už jsou jedny z posledních aktů násilí, které jsou na ní páchány. Potřebuje lásku a světlo, aby jako živoucí těžce zkoušená bytost vydržela. Dáme jí lásku a sílu skrz svá srdce, skrz péči o rostliny i zvířata a lásku k nim? Najdeme cestu zpátky k Přírodě z měst a betonových ulic? K Přírodě takové, jíž dokážeme vnímat v její podstatě. Pak se naladíme na vlnu Země a budeme mít možnost jí pomoci.
Věřte, že díky kapce lásky věnované třeba i jen jedné rostlině, můžete spustit její velkou vlnu. Přidáte se a budete také spouštět vlny dobra a lásky?