Poselství duchovních bytostí Země

Duchovní bytosti Země mi předaly toto poselství. Týká se nastolení rovnováhy mezi našimi všemi těly – fyzickým, duševním i duchovním – a znovu-napojení na energie Země a Vesmíru.

Viděla jsem planetu Zemi, která se vznášela v dlaních. Vše bylo tmavě - temně modré. To je barva léčivá, uklidňující, tišící. Touto barvou mi duchovní bytosti sdělily, že Gaia je v procesu léčení. Kolem planety se objevil ochranný zářivý kruh, za planetou vyvstala jasná záře a na jednom jejím pólu jako kdyby z této čisté a zářivé energie vybuchla sopka a energie jako svítící lávové řeky se začala šířit po celé planetě a zakrývat ji bílým zářivým světlem. Planeta se opět napojila na Zdroj.

V tom jsem se ocitla v lese s jedinou myšlenkou, že to musím zapsat, zaznamenat, abych to nezapomněla. Utíkala jsem s notebookem v ruce ( můj pracovní nástroj :) ) a hlavou mi běžela myšlenka: „ Ale kde ho připojím k ,elektrice´, abych vše zapsala? Jak ho zabalit, schovat, aby se informace v něm obsažené neztratily? Pocítila jsem strach z toho, že tyto informace nezachráním.“ V tom mi přišla odpověď, která je poselstvím.

Nic nemusíme zaznamenávat, nic nemusíme hledat, všechny vědomosti máme v sobě. Hledáme špatně. Ve vnějším světě. Jakmile všechny naše úrovně bytí budou v harmonii, budeme napojeni na tento zářící inteligentní Vesmírný pramen lásky a vědění. Staneme se učiteli i léčiteli sami sobě. Jediné, co je naší povinností, je ukázat tuto pravdu ostatním. Jakmile jsem si to uvědomila, zahodila jsem notebook zároveň se strachem, který mě na chvíli opanoval, a zalila mě vlna Světla.

Přenesla jsem se nad řeku. Vznášela jsem se nad ní a přede mnou se v mlze objevil most. Pomalu, velice pomalu začal z této mlhy vystupovat. Byl to starý železniční obloukový most. Jak se z té temné mlhy přibližoval a zostřoval, najednou se v půli rozdělil a tyto poloviny se začaly zvedat. Mezi mostními oblouky vznikal volný prostor na proplutí. Najednou se na druhé straně zvedajících se mostních oblouků objevilo zářivé přibližující se světlo a já jsem věděla, že oblouky se zvedají kvůli mně a je mně je dovoleno proplout k tomuto světlu. Brána se otevřela. Pocit vděku a radosti zalil celou mou bytost.

Probrala jsem se s vědomím, že jediné, co je na tomto světě důležité, je to, co si neseme sami v sobě.

Světlo. To je Boží duch v nás.

Teprve až my dovolíme, může skrze nás začít působit. Nemusíme si nikde nic zaznamenávat, pokud vpustíme Boha k sobě, všechny potřebné informace budeme mít stále k dispozici. To se stane díky uvedení našich úrovní (fyzické, duševní i duchovní) do rovnováhy, umožníme znovu-napojení na energie Země i Vesmíru, umožníme Bohu projevit se v nás. Začneme léčit sami sebe a skrz nás celou planetu.