Proč se nám rakovina vrací?

Naše tělo není jenom tělem fyzickým, které vidíme všichni, můžeme si na něj sáhnout, je tělem hrubohmotným. Kolem něj je ještě několik obalů – těl jemnohmotných (vnější má tvar vajíčka). To už se dnes ví, např. auru už lze vyfotografovat, někteří lidé tato jemnohmotná těla cítí, jiní je dokáží vidět. Nicméně nevěřících „Tomášů“ je stále dost. Nevidím, necítím, nesáhnu si = neexistuje.

Tato jemnohmotná těla ale opravdu existují, obalují naše tělo fyzické, zapisují se do nich informace, které naše hrubohmotné (fyzické) tělo vysílá. Tato jemnohmotná těla má i každá buňka. Mají je tedy i buňky rakovinné, ale podstatně menší a zkalená.

Jak to tedy ve zcela zjednodušené formě funguje?

Rakovinné buňky, které se v našem těle vytvořily, jsme dokázali zlikvidovat na úrovni fyzického hrubohmotného těla (ať už cestou chemickou nebo přírodní). Tyto buňky ale zanechaly svůj otisk v jemnohmotných obalech našeho těla. Buňky se nám obnovují postupně a jejich obnova je u různých orgánů po různě dlouhé době, ale kompletní nastává cca každých pět let. Nové buňky se tvoří podle vzoru staré buňky, jejíž „otisk“ zůstal v našich jemnohmnotných tělech. Tudíž až dojde na obnovu buněk původně nemocného orgánu, buňky se vytvoří i podle předlohy rakovinných buněk a my máme rakovinu zpět a to i přesto, že jsme se např. od prvního onemocnění začali stravovat zdravě. Nedošlo ale k vymazání špatné předlohy, proto jsme nemocní opět.

Aby se to nestalo, musíme do jemnohmotných těl vyslat informaci a „smazat“ špatnou předlohu, podle níž dojde k obnově buněk.

Přesto je tu i další možnost návratu i přes vymazání informace z našich jemnohmotných těl.

Rakovina vznikla na základě disharmonie našich úrovní těl – fyzického, psychického, duševního a duchovního. Byla odrazem špatných vzorců v našem chování a byla výstrahou, abychom tyto špatné vzorce pochopili a změnili. Pokud dojde k tomu, že rakovinu vyléčíme na úrovni fyzické – hrubohmotného těla, vymažeme „předlohu“ na úrovni   jemnohmotných těl, ALE nezměníme chybné vzorce našeho chování   a s tím související negativní emoce, rakovina se nám stejně opět vrátí. Tyto negativní vzorce chování a negativní emoce se opět budou zapisovat do našich jemnohmotných těl a následně materializovat v podobě nemoci. Stejně tak, jako to bylo poprvé.

Nepochopili jsme výstrahu a smysl onemocnění.Vracíme se nazpět a jako ve škole opakujeme třídu, životní lekci. Proto opakování rakoviny je již hodně „zdvižený ukazováček“, ale zároveň hodně velká šance pochopit a uzdravit se.

Naučte se brát život s lehkostí a humorem a děkujte i za takto vážnou nemoc. Způsobili jsme si ji sami a jen sami můžeme docílit trvalého vyléčení.