Rodiče a děti - věčné téma
- věčné téma zpracované mnoha autory z řad psychologů, učitelů, rodičů samých i laiků
- téma, které tu bude, dokud budou rodiče a děti
- rodiče jsou naši, v praslovanštině řečeno nášči nebo patjej – předci
- děti se pojmenovávaly ve staroslovanštině slovem plémja
- jsou dva hraniční typy výchovy: s hranicemi silně omezujícími, striktními a bez hranic
- v té první děti buší do nastavených omezení zmítány v široké škále pocitů, nejčastěji s důsledkem strachu, který přetrvává do dospělosti, nebo se pod strachem plně podvolují, aniž by se opovážily odporovat
- děti bez hranic v tzv. volné výchově naopak postrádají hranice, o něž by se mohly opřít a které by jim daly pocit bezpečí, zmítány obdobnou škálou pocitů, též s nejčastějším důsledkem – strachem – opět přetrvávajícím do dospělosti
- co s tím? je nutné děti "vychovávat"? (slovo výchova v sérii videí AHA)
výchova s porozuměním a přijetím - rodiče jsou naši, patjej (rodiče = našči, patjej, předci)
našči - naši, ti nejbližší, kteří by měli svému dítěti rozumět, přijímat jej se vším, jaké je, věřit v něj a jemu a v jeho poklescích vidět sebe, neb dítě je odrazem svých rodičů, naščich, patjej
naši - dávají dítěti hranice jen tak velké, aby se v nich dítě cítilo v bezpečí, ale bez omezení
- tudíž děti ve stejném věku mohou mít hranice různě úzké či široké v různých oblastech svého bytí, neb každé dítě je jiné a své
- vyžadují dodržování nastavených hranic, neb to dává dětem pocit bezpečí
- povídají si s dětmi od raného dětství (od kolébky) o všem, i o těchto hranicích
- dítě učí chápat, proč jsou hranice, aniž by v nich vzbuzovali strach z jejich nabourání, ale vedou je k uvědomění si důsledků, za jejich nabourání, za něž si dítě odpovídá (samozřejmě různě v různém věku)
- učí tedy děti odpovědnosti za své činy již od útlého dětství, to znamená, že si již od mala plní své povinnosti vůči společenství, v němž vyrůstá (odpovídající věku a schopnostem)
- učí děti v příjemném bezpečném prostoru mezi svými - našimi
- odpadá SMÍŠ x NESMÍŠ x MUSÍŠ → TREST
- důsledkem této výchovy je v sobě vědoucí a sebe si vědomý člověk s odpovědností za sebe a své činy, který prošel přirozenou cestou nastavení hranic od našich, jejich opuštění v dospělosti a nastavení si vlastních, odpovídajících životním cílům
- tento člověk je připraven dát život svým dětem a zároveň i hranice, v nichž se budou ve svém vývoji cítit bezpečně a bez strachu
tvrdá výchova
- pevně nastavené hranice s tresty za jejich porušení
- SMÍŠ x NESMÍŠ x MUSÍŠ → TREST
- vyžadovaná slepá poslušnost bez možnosti vývoje a rozvoje vlastního názoru
- je to výchova strachem, jejímž důsledkem jsou nejčastěji tyto typy lidí:
1) poslušný - podřízený - sluha - otrok
- ačkoliv si to málokterý dospělý přizná, má tento postoj v sobě mnoho dnešních dospělých
- potřebují autoritu, vedení
- bojí se odpovědnosti (podvědomý strach z trestu), kterou předávají na jiné, na něž s chutí ukazují, když je něco odlišně od jejich představ
- těžko obhajují sami sebe
- frustraci posílají dál na slabší jedince, třeba své děti a partnery, jež za své pocity obviňují
2) rebel
- bouří se ze strachu
- útočí předem, neb nejlepší obranou je útok, ukázat dopředu, že mám pro strach uděláno
- útočí často proti svým, kde znají prostředí
- vůči cizím se chovají servilně až podlézavě
3) arogantní
- působí, jako by všemi pohrdali a dávali jim zbaštit, že oni přeci ví, oni znají ....
- díky tomu mají málo přátel
- tito lidé mívají naopak mírnou jemnou povahu, jíž bylo ponižováním a tvrdou výchovou silně ublíženo, zakořenil se strach z bolesti ublížení, proto se obrnili tlustou slupkou arogance, přes níž k sobě málokoho vpustí
bezhraniční výchova
- dítě vyrůstá ve stálém stresu a strachu, jehož důsledkem je agrese
- hranice nastavené přirozeně vědoucími patjej (rodiči, předky) dávají dítěti dostatek volnosti a zároveň bezpečí v rámci těchto hranic
- naopak výchova bez hranic způsobuje, že se dítě cítí ve stálém ohrožení, na něž reaguje každé podle své povahy, od agrese vůči vnějšímu světu, přes roztěkanost, ustrašenost atd., po agresi samo k sobě, projevuje se i agresí k rodičům samým, domácím mazlíčkům apod.
- dítě se stává malým teroristou rodiny a vyžaduje od svých vychovatelů čím dál víc hmotných darů, pozornosti, uspokojení svých rozmarů atd.
- to dítěti přináší chvilkové uspokojení, které jen jeho beznaděj prohlubuje
- tím se dítě postupně dostává do středu, kolem něhož se vše točí, bez jakýchkoli povinností a odpovědnosti za jejich plnění
-
materiální výchova
- tak jsem nazvala výchovu, kde rodiče uplácí děti mnoha hmotnými dary, neb se cítí provinile za to, že čas s nimi prožitý je velmi krátký
- cit je vyměněn za hmotu
- dítě je odsunováno do svého pokoje, k televizi, k počítači, mobilu atd.
- rodiče sami jsou citu-prázdní, až vyprahlí a očekávají naplnění své prázdnoty od svých rodičů, partnerů ....
- jejich rodiče a jejich a jejich .... byli též citu prázdní, žili v těžkých dobách, což je obrátilo od sebe na vnější svět
- ztratili schopnost cítit sebe a v sobě
- obrácením se na vnější svět podlehli působení vnějších emocí, jež mylně považují za cit (cit přichází z nitra člověka, emoce z venku)
- rodiče by chtěli cit dát, ale projevují ho hmotnými dary či emocemi, neb jinak to neumí
- mnoho lidí samo je hladovo po citu, jež byl nahrazen emocí
- patří sem i mnoho dalších projevů rodičů, které svým způsobem dítě omezují, uzurpují apod., jako například přemíra péče a starostlivosti, ustrašenost, vnucování svých představ o životě a žití, rozmazlování …. ale i opaky – děti ulice, roste jak dříví v lese, bez zájmu o ně apod.
učitelská výchova
- tento přístup brání dítěti chybovat, zkoušet, učit se, těšit se, když se mu něco povede, vztekat se nebo plakat při opaku, ale zkoušet znovu a znovu …. prostě mít svoje, neb nastoupí rodič, který mu v dobré víře ukáže, jak se to má – v podstatě představuje svoji dokonalost proti dětské primitivnost
- vzbuzuje v dítěti pocit „nejsem dost dobrý(á)“, dítě začíná pochybovat o svých schopnostech, přestává si věřit, opouští ho chuť zkoušet (stejně mě vždycky opraví, stejně to mám vždycky špatně ….), a tudíž být schopno plnit samostatně úkoly, stává se podřízeným
sentence, jež děti slýchávají a jež v nich vytváří vzorce na podvědomé rovině:
- jsi na to ještě malej(á); až vyrosteš …. - nízké sebe si uvědomění, je to vlastně ponižování
- jdi si hrát, udělám to sama – těžko si řekne o pomoc
- jen mě při práci zdržuješ; o tom se bavit nebudeme – ponižování
- jedno slovo tisíc slov; řekl(a) jsem, tak to platí; bez diskuze …. – otrok, slepá poslušnost autoritě
- až – než napočítám do tří - ponižování, otrok, slepá poslušnost autoritě
- co okouníš; proč nic neděláš; zase koukáš do blba; to nemáš co na práci – brání dítěti prožívat svůj vnitřní svět a samo sebe
Málokdy je výchova vyhraněna jedním typem, většinou je to kombinace s různým poměrem zastoupení možností v odlišných situacích a též zde hraje roli momentální rozpoložení rodiče – to, je-li unaven, či čilý, je-li v klidu, či řeší problémy atd.
důsledky
- důsledkem všeho je často to:
1) že si rodiče drží své dospělé děti jako děti a odmítají je pustit do jejich života
2) rodiče se motají do života svých dospělých dětí, které se snaží odpoutat, čehož důsledkem jsou často rozvody jejich manželství
3) děti se distancují od svých rodičů, aby nabyly volnosti a svobody a to i v případě bezhraniční výchovy, která je ale též omezuje
4) rozhádané vztahy mezi rodiči a dětmi – oni mi vůbec nerozumí
5) dospělé děti vyžadují péči rodičů a přehazují na ně zodpovědnost za své činy
6) rodiče jsou bez zájmu o své děti
atd.
co s tím
- pro mě to je a byla cesta poznávání
- cesta plnění své vnitřní prázdnoty a pustoty
- její počátek je tam, kde se každý nachází, někdo je už na cestě do svého vnitřního světa, jiný je ještě plně ve vnějším hmotném
- představit si můžete své nitro jako pohár, pohár jež je buď prázdný, částečně plný, naplněný, či přetéká citem
- svůj vnitřní pohár si může naplnit jen každý sám, vzájemně se obdarováváme tím, co z něj přetéká (to je u tzv. charismatických lidí)
- někdo dává na dluh - ubírá z poháru, aniž by doplňoval
- jiný má pohár prázdný, ale rád by dával
- zaměření se na první dáš, potom dostaneš, je pastí, neb z čeho má dotyčný dát cit, když je v poháru prázdno? nejdříve má naplnit, potom dávat, tedy nejdříve přijímat, potom posílat dál
- pohár může být naplněn též záští, vinami, lítostmi a bolestí všeho druhu, co potom tento člověk dává? dává to, co má a znásobeně se mu vrací
- vina a obviňování, lítost, bolest, zášť a další jsou jen dalším vzorcem a pastí; vina v praslovanštině znamená příčinu; každý v danou chvíli jednáme a chováme se způsobem, který odpovídá rovině vnitřního poznání a vzorců v člověku uložených
- tudíž vina je jen jako příčina, každá příčina způsobuje následek
- vina, neboli příčina jsou pouhé vzorce, změnou vzorců změníme následek
- to lze i zpětně v čase, čímž se mění okamžitě i současné
jak na to, jak vyčistit pohár a naplnit citem, jak vstoupit na cestu změny a změnou projít, to a mnohá další pochopení předávám na svých seminářích osobně
více na mém webu
veraoveckova.cz - akce, semináře
YouTube: https://youtu.be/95J0gHq5dY4