Stříbrní sloni

Dobrý den! Dĕkuji za vaše stránky a chutí se podĕlit s ostatními, dĕkuji za Vás... napíši Vám můj sen,co drží mne"nad vodou"

Stojím u stříbrného vodopádu, ve kterém se koupou stříbrní sloni. Jen tak se na nĕ dívám a cítím, že mĕ nĕco nutí lehnout si na prašnou cestu, z které se na tu nádheru stříbřitého jasu dívám. Vím, že jsem spatřena tĕmi úžasnými, moudrými tvory, ale nevšímají si mne, zatím. Lehám si na prašnou, kamenou zem. A to už vím, co bude následovat. Nĕjak mi bylo sdĕleno beze slov, že je to zkouška, kterou buď projdu nebo ne. Mám pokornĕ zvláštní strach... jsem zvĕdava zároveň. Ta zem, kde ležím je cesta, po které ti sloni chodí. Mam zůstat ležet, pobĕží přese mne celé stádo, a počkat si na jejich rozhodnutí, zda mĕ zadupají nebo  se vyhnou. Pokud se vyhnou, prošla jsem zkouškou a přijímají mne k sobĕ, když nevyhnou, neprošla jsem, zůstanu pouhým kamenem na prašné cestĕ. Pokora a strach. Sloni už bĕží ... byl to neuvĕřtelný kolos v dupotu, prachu a kamení! Tolik jsem si přála, aby mĕ nezadupali. Ani jeden o mne  nezavadil, nevĕřila bych, že jsou tak ohleduplní, vnímaví. Já byla přijata! Cítila jsem se nádhernĕ, poctĕna jejich přijetím kamsi do podstaty všeho, úžasná úleva mne naplnila láskou, a jistotou, že už se nemusím ničeho bát, vše je se mnou a vždy bude, vypravím-li se v myšlenkách ke stříbrnému vodopádu, kde se koupou sloni, co o mně ví!
Vždy tak dĕlávám, když je mi smutno nebo potřebuji povzbudit, poradit. Dĕkuji pokaždé za tento sen, zkoušku. Vážím si toho, že jsem ji smĕla s pokorou a strachem absolvovat. Že nejsem pouhým kamenem v prachu. Dĕkuji!

Já děkuji za důvěru a za ochotu podělit se s námi ostatními o takto krásný a silný zážitek. Věřte, že to nebyl jen sen... VO