STUDÁNKY A SÍLA

Další zamyšlení z tvorby mé věrné čtenářky a souputnice.

To z člověka prýští, když vydrží na cestě do sebe dostatečně dlouho.

Tak dlouho, že už je cesta jen k sobě, nikoli zpět do bez-vědomí.

STUDÁNKY

Studánko živá.

Studánko čirá.

Studánko vědoucí.

Studánko naše.

Kolik síly v tobě bývávalo.

A na povrch volně vyvěralo.

Cělis jsi nám přinášela, naši žízeň hasila, zázraky s námi činila, nás v sobě zrcadlila.

Život kolem tebe bujel, zatímco posvátný háj šuměl a nad tebou se skláněl.

Tvoje družky rozesety po širém kraji byly,  V živou síť propojily se, aby s živlem vodou v celek spojily se.

Dlouho jste společně držely sílu vody i prostoru.

Byly jste uctívané, zázračné, dodnes svými bytostmi chráněné.

Přežily z vás jen některé. Ostatní znečištěné, bez síly, Často uzamčené, přeprogramované.

Studánky, stále žijete. Dobří lidé si vás vždycky našli. Vaše vzácno si uvědomujeme čím dál víc v době naší.

Postavte se v hloubce Země do své síly. Matka Země vás podrží. 

Už ne pramínek ale řeka.

Čas spojit se s vodou v sobě, být s ní v síle své a navzájem se posilovat a žít.

SÍLA

Síla jsou kořeny vrostlé v zemi i v nás.

Vyvěrá z ní podstata slov vedoucí se za ruce s myšlením.

Žije uvnitř i vně. Proudí námi i prostorem.

Má mnoho pramínků či pramenů a ty , když se spojí, to je SÍLA.

Řeka s rozpuštěnými vlasy

Se živly v sobě si pohrává.

Voda, země, oheň, vzduch a ty, když se probudí a domluví, to je SÍLA.

Síla úsměvu přináší veselo, příjemno, vlídno i přívětivo.

Tanec víly uvnitř nás navenek křehký zdá se, v sobě však pevný a srovnaný.

Síla v dětských očích jako čistá voda v horské bystřině a hloubka lesní tůně.

Síla dotyků plyne námi vlnka za vlnkou, posiluje nás.

Řeka s rozpuštěnými vlasy

Každý žijeme ve své síle - slabší, silnější.

My, až se jednou spojíme, to bude SÍLA.

Jsme obrovsky silní. Věříme si? Víme to o sobě?

To my jsme ŘEKA S ROZPUŠTĚNÝMI VLASY.