Syrovou stravou zpět ke zdraví a k vitalitě

Již delší dobu se chystám napsat na toto téma článek. Prázdninové aktivity mě ale stále odváděly různými jinými směry.

Až dnes uzrál ten správný čas.

Proč syrová strava? Málokdo si umí představit, že by gulášek, knedlo-zelo-vepřo, ovárek s křenem či tlačenku s cibulí měl vyměnit za brokolici, papriky, rajčata, dýně, broskve, jablíčka, pouze sušené těstoviny nebo saláty z naklíčených obilovin či luštěnin.

Kdo tuto kuchyni neokusil, neuvěří, jak je výborná. O chuti píšu na prvním místě. Jídlo je pro nás kromě zdroje energie hlavně pochutinou. Mnoho z vás zajídá strachy, obavy, stres či zlost, přejídá se při oslavách a rodinných nebo přátelských posezeních. ČÍM? To ví každý nejlépe sám.

Až tehdy, když nastane VELKÝ problém, jako je rakovina, mrtvice, infarkt, pak teprve jsme ochotni něco ve svém životě změnit. Ale stále ještě ne každý. Přístup k životu rovná se vzít zodpovědnost za svůj život. Dnes zodpovědnost za naše zdraví předáváme do rukou druhých – lékařů, do rukou zaměstnavatelů předáváme zodpovědnost za naši práci a obživu. Dobrodružství prožíváme s televizními hrdiny, místo abychom se za ním vydali sami. Věřím, že to se netýká vás, kteří čtete tyto řádky, ale jistě každý znáte ze svého okolí mnoho lidí, jichž se to týká.

Takže vám, kteří přijímáte za svůj život i za své zdraví plnou odpovědnost, patří tyto mé články.

Proč tedy syrová strava?

Začnu oklikou. Každá rostlina i živočich jsou vybaveni orgány pro příjem určitého druhu potravy. Určitě byste nekrmili lva senem a koně kýtou. Ani jeden a ani druhý by nedokázal tuto potravu strávit a plnohodnotně se s ní živit. Nemá pro ni vybaveno trávicí ústrojí. A tady to začíná.

Naše trávicí ústrojí je vybaveno pro trávení rostlinné potravy – zejména plodové.

U plodožravců začíná trávení již díky působení slin (což je i u lidí), kdežto u masožravců začíná trávení až v žaludku díky silným žaludečním šťávám. U plodožravců (kam patří kromě lidí i primáti) obsahují žaludeční šťávy o mnoho méně kyseliny a ptyalinu. Tenké střevo masožravců je krátké, hladké a s menším povrchem, díky tomu se v něm neusazují zbytky nestráveného masa, nekvasí a nehnijí, a tím netoxikují jejich organismus. Naopak tenké střevo plodožravců je delší, je opatřeno záhyby – klky, čímž se podstatně zvětšuje jeho plocha a umožňuje podstatně větší vstřebávání živin. Pokud se plodožravci živí masem, postupně toxikují svoje tělo, protože se jeho nestrávené zbytky usazují v záhybech střeva a postupně skrz střevní stěnu protkanou vlásečnicemi toxikují organismus, což může vést až ke vzniku tzv. civilizačních nemocí – např. rakoviny. Celý gastrointestinální trakt (žaludek + tenké + tlusté střevo) tvoří u masožravců trojnásobek délky páteře, kdežto u plodožravců dvanáctinásobek délky páteře.

 Další rozdíl je ve funkci jater. U plodožravců (i u člověka) chybí enzym urikáza, který je zodpovědný za katalyzační oxidační rozklad (odbourávání) kyseliny močové, naopak játra masožravců tento enzym produkují. Ledviny u masožravců produkují kyselou moč, u plodožravců zásaditou. Další rozdíly jsou ve stavbě chrupu, pohybu čelistí, stavbě kostry, končetin a způsobu chůze, v neposlední řadě se liší kůží a potními žlázami, kdy masožravci vylučují pot pouze na polštářcích prstů (tlapkami) a hlavně jazykem, naopak plodožravci mají milióny potních žlázek po celém těle.

 Na svých prezentacích, které pořádám pro všechny zdarma, přednáším o potravinách a doplňcích stravy, které nám pomohou detoxikovat tělo a zároveň mu dodají kompletní výživu.  Uvádím tam dva příklady. Japonského lékaře a farmaceuta doktora Yoshihide Hagiwaru, jenž se v mladém věku přiotrávil při výzkumu léků rtutí a ocitl se na prahu fyzické smrti, přesto se díky potravině, kterou pro svět objevil, a díky své vůli vyléčil a dožil se na dnešní dobu vysokého věku v plném zdraví. Dále hovořím o Ann Wigmorové, původně Litevce, která většinu života prožila v USA. Ve velmi mladém věku onemocněla rakovinou. Lékaři jí postupně amputovali různé části těla, jak se metastázy rozšiřovaly a stěhovaly, ale přesto ji nevyléčili. Začala se léčit sama metodami své babičky, která ji naučila rozumět přírodě a využívat její energii a přirozené stravování. Ann se nejen vyléčila, ale založila i institut, v němž léčila dle lékařů „nevyléčitelně“ nemocné přirozeným stravováním. Sama v něm pracovala do vysokého věku.

Nutriční hodnoty některých potravin a doplňků stravy se dozvíte rovněž na mých přednáškách. Tyto doplňky a potraviny si zároveň u mne můžete zakoupit.

Z výše napsaného tedy vyplývá, že naše tělo je přizpůsobeno a nastaveno na přírodní potravu rostlinného původu, zejména plodovou. Pokud se stravujeme jinak, dáváme přednost masité stravě, zevnitř poškozujeme organismus, urychlujeme stárnutí a snižujeme frekvenci vibrací naší životní energie. Toto poškození se projevuje na buněčné úrovni a může dojít až k poškození genetické informace uvnitř jádra buňky. Když přehodnotíme dosavadní návyky, pak od těchto úrovní začíná oprava. Jako první musí být vždy důkladná detoxikace celého organismu.

Mnoho z vás už ví a přijalo informaci, že neexistuje pouze naše fyzické tělo, ale že kolem něj jsou jako slupky další těla jemnohmotná. Do těchto těl se tvoří zápisy i z našeho stravování. Jak rostliny, tak i zvířata mají kolem sebe jemnohmotná těla. Rostliny jsou na nižším stupni vývoje a jejich jemnohmotná těla se po vytržení ze země rychleji rozpadají než jemnohmotná těla živočichů po jejich smrti. Proto je dobré konzumovat rostlinnou potravu co nejčerstvější a pokud možno od drobných pěstitelů, kteří ji nemají „vyhnanou“ chemickými hnojivy. Do jemnohmotných těl zvířat se zapisuje utrpení, které prožívají před svojí smrtí. Na ty, kteří maso konzumují, přechází negativní energie z tohoto utrpení.

Navíc v některých zemích jsou některá zvířata posvátná a nesmí se zabíjet a konzumovat vůbec. Například krávy nebo prasata, která se považují za vývojově jedny z nejvyšších bytostí ve zvířecí říši. Jejich duše se po naplnění úkolů v těchto tělech již inkarnují do těl lidských. To je důvodem, proč je v některých zemích zakázána jejich porážka.

Stále tady hovořím o mase. Ale co další složky potravy. Například bílý cukr. To je pro naše tělo jed. Přímo poškozuje naše tělo zevnitř, např. vnitřní stranu cév, což nutí naše tělo ke zvýšené tvorbě cholesterolu, který vnitřní poranění hojí, aby céva nepraskla. Cukr má i negativní vliv na tvorbu inzulinu. Chuť na sladké způsobuje nutriční podvýživa buněk, kterým chybí energie. Nejrychlejší energií je právě cukr. Ten ale nejen poškozuje naše tělo zevnitř, jak jsem napsala, ale zároveň jej silně okyseluje a tvoří tak prostředí pro vznik široké škály onemocnění virózou a plísněmi počínaje, rakovinou a infarktem konče. O překyselení, jeho důsledcích i možných řešeních píšu více ve své brožuře „Ještě chci žít! Příručka jak nezůstat nemocný, aneb jak si udržet zdraví.“ Změníme-li stravovací návyky, dodáme-li buňkám opravdovou výživu, automaticky postupně přestaneme mít chuť na sladké. Naše buňky se začnou hojit a opravovat zevnitř.

No a jak je to s mléčnými výrobky? Říká se, že jsou pro naše tělo důležité z hlediska přísunu vápníku. Mořské i sladkovodní řasy obsahují daleko více vápníku pro naše tělo přirozeně využitelnějšího než mléčné výrobky, které kromě jiných negativních vlivů naše tělo zahleňují.

Zdroje všech živin (proteinů, minerálů, enzymů i vitamínů) najdeme v čerstvém ovoci, zelenině, přírodních šťávách z obilovin a sladkovodních i mořských řasách.

Víc nepotřebujeme.

Víc nám naopak škodí.