To, co pohladí ...

"Dobrý večer paní Ovečková,

 

chtěla bych Vám moc poděkovat za Vaší e-knížku a zároveň se omluvit, že odepisuji až za tak dlouho. Vrátila jsem se z nemocnice, jsem po osmi chemoterapiích

a vůbec jsem neměla na nic náladu, natož si sednout k Pc. To bylo všechno nad mé síly.  Ale pak jsem si řekla, že musím aspoň odpovědět na maily.

Za tu dobu co jsem stávkovala na Pc, že jich určitě budu mít požehnaně. Byla jsem překvapená a měla jsem velkou radost, když jeden z těch mailů byl od Vás.Opět jsem navštívila Vaše stránky, dopodrobna vše znovu a znovu pročetla a najednou mne popadla taková chuť něco se sebou udělat, že nemohu jenom polehávat a čekat, co bude dál. Řekla jsem si, že když jste to dokázala Vy, tak že to také zkusím. Přestala jsem jíst všechno, co je vařené, jím jenom spousty syrové zeleniny všeho druhu a ovoce. Ještě ale mám takový prohřešek, že tak jednou za 14 dní sním kousek vařeného hovězího masa. Když vařím pro rodinu hovězí polévku, tak se nemohu udržet, abych kousek toho hovězího nesnědla. Mám na něj šílenou chuť, takovou jsem snad ani v těhotenství neměla. Ale jinak jsem opravdu jenom na té zelenině a ovoci. A cítím se teď úplně jinak. Vrátila se mi opět energie a jsem zase plná elánu.

Hana"

To, co pohladí, je vědomí, že někomu pomůžeme, že mu dodáme sílu postavit se svým problémům a ne-moc obrátit v moc a zdraví. Díky paní Hance za její zpětnou vazbu. Ukazuje cestu všem bez ohledu na věk, ten je totiž jen relativní.
Kdo chce a touží po zdraví, má moc svoji touhu naplnit.