Život je změna
Další knížka je v průběhu tvoření a jako vor přes řeku převáží mé myšlenky do jiných „dojdu“ – zemí, krajů. Sašské slovo pro vlast, zemi, končinu, oblast, kraj = „dojdu“ je zcela výstižný – je to tam, kam až dojdu. Stejně i Bukvica každého pustí jen tam, kam je schopen dojít. A konec. Konec – končina – jinak „tai“. Až se něco změní, posune, natrénuje, pochopí, konec se posune a „dojdu“ se zvětší. Zvětší se teprve tehdy, když člověk obsáhne celé posunutí, rozšíření. Uvízne-li v nějakém bodě, uvízl též i v této rovině. A to je ta pověstná spirála probouzení, vědění atd., jak si ji kdo nazve. Na této spirále se dějí i takové věci, že člověk z obsáhlejšího pohledu na věc, změní, či úplně otočí, názor a celkové pochopení chápání dějů. Dějů současných, ale zejména dějů dávno prošlých, neb ty současné z nich vychází.
Do určité doby se člověk snaží zachránit svět a sebe pomíjí, aby časem přišel k tomu, že zachrání-li sebe, zachrání svět. Proto dá na první místo sám sebe a své štěstí. Je-li šťasten, štěstí šíří.
Je vám v tom dobře nebo jste se s tím vším jen naučili žít a chcete mít klid? Dejte mi se vším pokoj!
Kdo chce změnu, počne měnit.
I drobné změny přináší velké výsledky, jsou-li důsledně dodržovány.
Změna vzorců uložených v podvědomí, mění myšlení → cítění → chování → celkové vyzařování člověka. Celkové vyzařování člověka nastavuje směr
Zopakuji: změna myšlení mění cítění, změna cítění mění chování, změna chování mění celkové vyzařování člověka. Celkové vyzařování člověka nastavuje směr a mění jeho okolí. Jeho okolí mu umožňuje zkušenosti, které jsou-li pochopeny, mění se v prožitky = procitky. Prožité se ukládá jako vzorec do podvědomí, podle něhož se tvoří myšlení a reakce na vnější podněty.
Tudíž: změní-li se okolí, změní se podněty – prožitky, ty změní myšlení, to vede ke změně cítění, cítí-li člověk jinak, počne se jinak chovat a svět kolem něj se mění. Tento pozměněný svět působí na člověka atd., stále dokola a dokola.
Je to jen o tom, jestli člověk zůstává v jednom uzavřeném kole, nebo se z kola vymanil a posul na spirálu.
Příklad:
Varianta 1:
Ráno se člověk probudí a prší. Co prší, leje jako z konve. Nejraději by se znovu zavrtal pod peřinu, ale musí vstávat. Čeká náročné jednání, před nímž by nejraději utekl a schoval se sto sáhů pod zem. Musí. Co naplat. Vylézá z postele a už v té chvíli se mu rodí v hlavě ta nejhorší řešení. Fuj. Upravit zevnějšek, probudit se kafem a hurá na to.
Otrávenost přímo z člověka stříká. (Ať už přímo z nakvašeného výrazu obličeje, nebo přes falešný úsměv.) Musí – slovíčko otroka.
Jakpak asi to jednání dopadne?
Varianta 2:
Ráno se člověk probudí a prší. Co prší, leje jako z konve. No prima, to jsou kapky štěstí, které mi říkají, že jednání zvládnu :) A co jich je! Žádný malý deštík, ale přímo záplava štěstí. Šup z postele, ať tu záplavu stihnu :) Pěkný pocit vystřídal obavu. Člověk vstává s chutí a dokonce se na to jednání i těší. Žádné musí, ale těší! Jak se upravit je součástí strategie jednání a prvního dojmu. Tedy s chutí do toho. Káva? Té bude na stole ažaž.
Pohoda, volnost, klid a jistá míra nadhledu, že ať to dopadne jakkoli, je to dobře. Jdeme si hrát, nikoli jako odpůrci, ale jako spoluhráči. Nebo s odpůrcem mluvit tak, že se z něj stane spoluhráč. Nebo zůstane odpůrcem – ale to je jeho volba.
Jakpak asi to jednání dopadne?
Možných variant byste určitě vymysleli mnohem více. Jde tu nikoli o počet variant, ale o chuť něco změnit. Změna, jíž člověk dokáže dodržet, vede k posunu. I když se zdá, že vše zůstává stejné, změna a posun se děje. Vykoukne dříve či později, ale vykoukne. Teprve po té, co se člověk ohlédne, vidí odkud kam došel. Díky tomu má chuť pokračovat.
Mě k mým posunům vedou slova. Slova, jež mi odkrývají mé vzorce myšlení, vzorce myšlení skryté, jež mne vedou a vedly jinam, oproti mé představě. Těžko lze řešit vše najednou. Vyšle-li člověk myšlenku, co chce změnit, Odpověď mu přijde. Někdy přes druhé lidi, jindy přes dění v jeho blízkosti, též přes chorobu nebo úraz, když je hluchým vůči jemnějším signálům.
Je nádherná doba. Doba, která nám vrací, co jsme vyslali a vysílali. Všichni. Líbí se Vám? Pokud se Vám něco příčí, je to vaše a žádá si to o změnu. Změnou u sebe, posunem ke štěstí, měníme svět. Člověk je tvůrcem doslova a do písmene. Stvořil to, co je kolem něj. Je to v něm.
Jedině změnou sebe, změnou myšlení, pocitů, činů změníme okolní svět. Tato změna povede k jiným prožitkům, ty budou tvořit jiné myšlenky, ty budou vyvolávat jiné činy, ty povedou ke změně a jiným výsledkům. V jakékoli oblasti života.
Jste připraveni na změnu? Nebo si ještě stále foukáte své bolístky svádějíc to na vnější svět.
Člověk tvoří vnější svět a vnější svět působí zpětně na člověka. Přijme-li člověk svoji sílu i odpovědnost za tvoření, počne tvořit svůj svět – svět, v němž je šťasten.
V opačném případě je součástí toho, co tvoří jiní i skrz jeho podvědomí.
Velké věci počínají u malých. I malá hrouda sněhu dokáže vyvolat velkou lavinu.
Bude to lavina, jíž změníte svůj svět k ještě lepšímu? Nebo lavina, jež vás strhne, bez toho, abyste cokoli vědomě ovlivnili?