Zlaté věty

Včera mi přišel od přítelkyně mail. Obsahoval "jenom" těchto několik úžasných vět. Nevím kdo, kdy, ani kde je napsal, ale co věta, to moudrost. Ráda se s vámi o tu moudrost podělím.

JSEM PLNĚ ZODPOVĚDNÝ ZA TO, CO ŘÍKÁM, A NEJSEM VŮBEC ZODPOVĚDNÝ ZA TO, CO VY SLYŠÍTE.

I TA NEJSLABŠÍ TUŽKA JE SILNĚJŠÍ NEŽ NEJSILNĚJŠÍ PAMĚŤ.

JSME TADY PROTO, ABYCHOM ŽILI ŠŤASTNÝ ŽIVOT. PŘÍRODA NÁS TAK STVOŘILA A VŠECHNO NÁM K TOMU DALA.

JEDNA Z DEFINIC ŠÍLENSTVÍ ZNÍ: DĚLÁM STÁLE STEJNÉ VĚCI A OČEKÁVÁM JINÉ VÝSLEDKY.

NEEXISTUJÍ DĚDIČNÉ NEMOCI, POUZE DĚDIČNÉ MYŠLENKY.

JE TŘEBA VZÍT STOPROCENTNÍ ZODPOVĚDNOST ZA VŠECHNO, CO SE DĚJE V MÉM ŽIVOTĚ. VŠECHNO „VENKU“ JE ODRAZ MÉHO NITRA.

CO MI VADÍ, JE MŮJ PROBLÉM.

ILUZE JE TO, CO VE MNĚ VYVOLÁVÁ NEPŘÍJEMNÝ POCIT.

ILUZI POZNÁM SNADNO - MÁM Z NÍ NEPŘÍJEMNÝ POCIT. I KDYŽ TAKHLE MALÝ, PAK JE TO TAKHLE MALÁ, ALE POŘÁD MOJE ILUZE.

NEJDE O SLOVA, ALE O EMOČNÍ NÁBOJ - POCIT.

SAMI TVOŘÍME SVŮJ ŽIVOT, SVŮJ OSUD.

VŠE, CO ŽIJEME, JSME NEJDŘÍVE VYTVOŘILI V HLAVĚ.

VŠECHNO TO, CO MI TEĎ ZNEPŘÍJEMŇUJE ŽIVOT, NĚKDY NĚJAK LOGICKY VZNIKLO.

V CO VĚŘÍM, TO ŽIJU.

JE TO TAK, JAK SI MYSLÍŠ, ŽE TO JE.

POCITY VZNIKAJÍ PO MYŠLENCE.

NEPŘÍJEMNÉ POCITY VZNIKAJÍ PO MYŠLENCE.

TĚLESNÉ POCITY VZNIKAJÍ PO MYŠLENCE.

KDYŽ SE S NĚKÝM HÁDÁM, TAK SE VLASTNĚ HÁDÁM SE SVÝMA BLBÝMA POCITAMA.

ČÍM MENŠÍ ÚSILÍ, TÍM ŠŤASTNĚJŠÍ ŽIVOT. A NAOPAK.

NEZÁLEŽÍ NA TOM, CO DĚLÁTE, ALE JAK SE PŘI TOM CÍTÍTE.

MILUJME SVÉ BLIŽNÍ NATOLIK, ABYCHOM JE NECHALI PROŽÍT SI DŮSLEDKY JEJICH VLASTNÍCH ROZHODNUTÍ.

VŠICHNI VŠECHNO DĚLÁME KVŮLI SOBĚ.

UBLÍŽIT TI MŮŽE JEN TEN, KOMU TO DOVOLÍŠ.
UBLÍŽIT MŮŽEŠ JEN TOMU, KDO TI TO DOVOLÍ.

NEJŠŤASTNĚJŠÍ NENÍ TEN, KDO VŠECHNO MÁ, ALE TEN, KDO NIC NEPOTŘEBUJE.

I TA NEJSLABŠÍ SVÍČKA PROSVĚTLÍ I TU NEJHUSTŠÍ TMU.