Zpověď

Přišlo od Vás:

Příděl určený pro každou skupinu, každé letadlo. Buďte opatrné. Vězte, co pod

sebou nesete. Rozkaz je daný, jasný. Splňte jej.

Vzlétáme, na určitou letovou hladinu se dostáváme. Pod námi určené cíle.

Začínáme. Bomby odhazujeme, ještě několik vteřin letí než dopadnou. Nesou

v sobě smrt a navíc viry, které mají program dusit, zadusit. Vybuchují, kouř,

prostor se zamlžuje, spoušť pod námi.

Proč? Život zlikvidovat? Proč? Tehdy jsme se neptaly, neb tupé ovce se neptají,

jen rozkaz plní.

Pomalá smrt. Kdo nezemřel hned, udusil se následně. Nás se to však

netýkalo.MY masky měly, my v bezpečné výšce byly. Úkol splněn. Jak jsme se

cítily? Jako hrdinky, které vybrány byly pro splnění zvláštního úkolu? Jako ty,

které rozkaz do puntíku vyplnily? Dodávalo nám to sílu, důležitost, nadřazenost,

povýšenost? Nebo se ozval strach ze smrti, z bolesti, z umírání, z děsů či

smrtících virů? Oni si nevybírají, koho zasáhnou. Jejich program je ničit a to umí

dokonale.

Stejně jako tehdy my. I já se tohoto pekla účastnila. Ano, taková byla doba, i

toto ke mně patří. Co se v takových okamžicích prozření stává? Obviňujeme

sami sebe, zatracujeme se, abychom se za to mohli potrestat, sebezničit.

PROČ? Co s tím skutečně udělat?

Přijímám tuto svoji oddělenou část, děkuji jí za obrovskou zkušenost, kterou

jsem si dovolila prožít. Je přece nepřenosná. Vždyť už tehdy jsem měla sílu

v sobě, když jsem se pro to rozhodla.

I dnes máme SÍLU. Věci, které se znova objeví, přijmout, poděkovat za ně

a zvládnout je. Jdeme dál bez tíže, obviňování se…….

PŘIJÍMÁM

DĚKUJI

ZVLÁDÁM

Jsem k sobě upřímná.